Vděčnost

Je těžké být vděčný, když hledíte do chřtánu mučivé bolesti. Vašeho bratra postihl infarkt nebo se vám syn nakazil AIDS. Měníte pleny svému dvanáctiletému tělesně postiženému dítěti. I přes partnerovo přezíravé chování a prázdné lože dodržujete svůj manželský slib. Na všem šetříte a dovolenou letos znovu odložíte. Krotíte své rozbouřené hormony, rande si dáváte s televizí a jídáte sami. Pozorujete ostatní křesťany, kteří se i v obrovských těžkostech dokážou usmát, a divíte se, kde k tomu vzali sílu. Jak to, že dokážou být vděční?

SČÍTEJTE POŽEHNÁNÍ

Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši. – 1Te 5,16–18

Díkůvzdání není totéž co „pocit vděčnosti“. Vzdávat díky uprostřed bolesti a trápení znamená udělat krok víry na základě příkazu z 1. Tesalonickým 5,18. Bůh nám říká, abychom děkovali za všech okolností (ne jen když se nám daří a všechno zvládáme). Za co můžete v soužení děkovat?

Za Boží slovo, za Krista a dar spasení

Za Boží milosrdenství, které se obnovuje každého rána

Za spasené přátele a členy rodiny

Za nebeskou naději a povzbuzení křesťanských přátel

Za zdraví, kterému se těšíte (i přes určité zdravotní obtíže)

Za Boží milost, díky které dýcháte

Za děti a vnoučata nebo jiné děti, které znáte

Za jídlo, oblečení a přístřeší, kterými nás Bůh zaopatřuje

Za smích, západy slunce, hudbu, ptáčky na zahradě a nejoblíbenější příchuť zmrzliny

Denně děkujte za maličkosti i za velké dary. Když vytrváte a budete vzdávat díky, Bůh vás časem odmění a vděčnost skutečně pociťovat budete. Díky tomu nakonec skutečně budete ze srdce vděčnější.