Začne řinčet budík. Nicole trvá celých sedm minut, než zamáčkne knoflík opětovného buzení a se zaúpěním se převalí v posteli. Ani by si nevzpomněla, kdy naposled spala víc než šest hodin. Budík opět zazvoní. Nicole se podívá na ciferník. Trhne sebou a v mžiku má tělo zaplavené adrenalinem. Zase zaspala! Ještě ani nevstala a už má zpoždění 

Navzdory neúspěšnému startu do nového dne se hbitě poprala s ranním zmatkem a vypravila všechny tři děti. Políbí manžela a řítí  se ze dveří. Za poslední měsíce spolu nestrávili víc jak půl hodiny, nanejvýš probrali peníze, řekli si, co koho čeká, kdo a kdy odveze děti na fotbal, hodiny klavíru, na gymnastiku, do klubu a na další školní aktivity. 

Nicole si cestou do práce vyzvedne vzkazy na záznamníku, aby vyšetřila alespoň pár minut. Kdysi využívala cestu do práce jako příležitost popovídat si s kamarádkami nebo si poslechnout oblíbená cédéčka, ale nyní se věnuje práci. Navzdory hektickému programu je ráda, že se vrátila do práce. Její plat rodině umožňuje, aby měli moderní oblečení, nejmodernější elektroniku a další nutnosti, bez nichž se děti neobejdou. 

Jakmile vejde do kanceláře, buď telefonuje, nebo se účastní nějkého jednání. V práci jde všechno ráz naráz, pořád po ní někdo něco chce. S kolegy si najdou čas na oběd, na chvilku se oprostí od upjaté  profesionality v kanceláři. Dnes se dva kolegové dohadují, čí manželka má horší hygienické návyky. Nicole se v duchu usmívá. Uvědomí si, že o svých spolupracovnících ví plno osobních informací. Vlastně s nimi tráví víc času než s manželem, rodinou, přáteli a svého bratra a sestru už neviděla přes dva roky. Kvůli termínu odevzdání jednoho projektu v práci nešla na oslavu narozenin své nejlepší kamarádky. Má doma plnou skříň nedokončených skic i olejomaleb. V neděli chodívá na bohoslužbu, ale celou dobu je myšlenkami u restů, které na ni doma čekají. Stala se ztělesněním ideálního člena fitness klubu: zaplatila měsíční příspěvek, první dva týdny poctivě cvičila a pak už nepřišla. Loni ještě jeli na dovolenou, ale letos bude o dovolené dohánět všechno, na co nemá při běžném provozu čas. S Raphaelem se nemilovalíj celé týdny, sotva se políbí. Kdykoli si s ním chce o něčem popovídat má pocit, jako by mluvila do kamenné zdi. Nevzpomněla by si, kdy jí někdo věnoval déle než deset minut soustředěné pozornosti. K její každodenní drobné radosti patří jen miska zmrzliny, když se v noci dívá na nahraný díl diskusního pořadu Oprah a reality show Výměna bydlení.  

Je vám to povědomé? Doufáme, že ne, protože Nícolin život je příkladem ztráty spojení jak s vlastním já, tak s nejbližšími lidmi. Její život překypuje stresem a její vztahy prakticky nefungují. Její přehnaně hektický životní styl nenastal ze dne na den, vynořoval se postupně, a proto jí připadá normální. Jejím jediným cílem je přežít. V životě, kdy je jedinou prioritou udělat všechno co nejdřív, je dosažení íntimního spojení jakožto životní mízy vztahů velmi náročné, možná až nemožné. 

Kdo posoudí, co bylo první: její zaměstnanost, nebo manželovo budování neproniknutelných zdí? Oba procesy zpravidla probíhají současně. Vztah nekřičí, ničeho se nedožaduje, neposílá e-maily, takže ho snadno odložíme do zadní přihrádky. Nicole nemůže tímto tempem žít navždy, její duše potřebuje nasytit. Neuvědomuje si to, ale čeká na to, až ji někdo vysvobodí. Jejím zachráncem se stane projektový manažer Donald. 

Začalo to docela nevinně, prostě běžným povídáním v kanceláři. Pak je napadl nový projekt, utvořili tým a začali se scházet na pracovních obědech. Práce neklapala tak, jak předpokládali, takže slíbený termín propásli a bylo třeba znásobit úsilí. Donald a Nicole se začali scházet každý den v bufetu. Jejich hovory postupnět odcházely od pracovních témat a naladily se na osobní problémy.

Začali si povídat o svém životě a mezi nimi se pozvolna zrodilo pouto a vzájemné sympatie. Polední pauza se stala světýlkem ve tmě pro každého z nich. Donald se pro Nicole stal novým zdrojem energie, najednou jí stačilo méně spánku, rozjasnila se jí tvář a během měsíce a kousku shodila tři kila. Kolegové si změny všimli a říkali jí, že vypadá spokojeněji. Dokonce i manžel postřehl, že se zvýšila manželčina sebejistota. Jen kolegyně Claire byla se svými poznámkami opatrnější. 

 "Co je mezi tebou a Donaldem?" zeptala se jednoho dne. Nicole se zarděla a tvář jí zrudla. .Nic, co tím myslíš?" 

"Pořád jste spolu, nezdá se mi to," odpověděla Claire věcně. 

 Claire sice nebyla Nicolina blízká kamarádka, ale Nicole si vždy vážila její upřímnosti. .Nevím, o čem mluvíš, jsme jen kamarádi," odpověděla Nicole.

  "Jak myslíš," pokrčila Claire rameny a už se k tomu tématu nevracela. Nestrkala nos do cizích záležitostí. 

Od té doby začali Nicole s Donaldem chodit na obědy jinam. Vyzkoušeli několik restaurací, až našli jednu, do níž nechodil žádný kolega. Vzájemně se ujišťovali v tom, že nechtějí, aby si kolegové o nich mysleli cokoli špatného, takže bude lepší, když půjdou ostatním z očí. 

Nicole poznala blízkost, kterou nezažila celé roky. Nejhorší na tom bylo, že právě tak krásně se cítila na začátku manželství s Raphaelem. Ted' ji však zaslepila jedna z nejvýraznějších forem zastřeného vidění: zamilovanost. V tomto změněném stavu vědomí se člověk výhradně soustředí na to, co mu je příjemné za hranicemi vztahu, a na partnera,nebere téměř nebo vůbec žádné ohledy. Když se Nicole začala díky zamilovanosti cítit skvěle, pocity viny ji přiměly k tomu, aby hledala chyby na manželovi. Tím se alespoň načas zbavila viny. Čím víc si říkala, že Raphael nenaplňuje její potřeby, tím snáz vklouzávala do vztahu s Donaldem. V době, kdy se začala ospravedlňovat, byla zamilovaná až po uši. Taková situace může vést jen k horším koncům, nikdy k lepším. Zamilovanost - podobně jako kompulzivní chování - si žádá stále víc. Chce-li člověk v tomto rozpoložení setrvat, potřebuje být s druhým víc a víc, což znamená, že musí i víc riskovat. 

Určitě vás nepřekvapí. že se z přátelství Nicole a Donalda vyklubal mimomanželský poměr. Hovory během oběda nabývaly na romantičnosti. postunně se obědy protáhly na odpoledne v Nicolině autě a jejich poměr vyvrcholil dvoudenní pracovní cestou. Lhali pořád víc a kvalita Nicolina manželství prudce klesala. 

Asi málokdo by se domníval, že poměr neměl na Nicolino manželství ničivý dopad, ale v období, kdy si člověk s někým začíná milostnou aféru, mu to nedochází. Touto skutečností se výmluvně zabývá. autorka Shirley P. Glassová ve své knize NOT "Just Friends" (Ne "jen kamarádi"): chemické procesy v mozku plus výlučnost rovná se milostný poměr. Trávíte-li čas s člověkem, který vás přitahuje, abyste ho víc poznali, nebo prostě kvůli tomu, že je to příjemné, hrajete si s ohněm. Soukromí navozuje optimální podmínky pro intimní rozhovory i činnosti, jimž byste se za běžných okolností vyhnuli. Jedním z varovných příznaků toho, že jste se ocitli na šikmé ploše, je snaha před partnerem, jak moc myslíte na objekt svého zájmu. 

Zamilovanost můžeme nazvat změněným stavem vědomí. Helen Fisherová se s kolegy rozhodli, že budou zkoumat mozkovou činnost lidí pod vlivem zamilovanosti: Shrňme si, co zjistili. Když se zkoumaná osoba soustředila na objekt své zamilovanosti, do neokortexu - části mozku, která má za úkol racionální myšlení ověřované realitou - proudilo velmi málo krve, případně žádná. Člověk pod vlivem chemických látek tedy nedokáže myslet racionálně. Tento povznášející odpočinek od běžného života je velkým lákadlem, vábícím nás k zamilovanosti. V takovém období je užitečné pamatovat na to, že nám mysl příliš nefunguje. 

Chemické procesy jsou převážně funkcí DNA, takže mají mnohé společného s metabolismem, mnohem méně s osobností či hodnotami. A nyní přejděme k esu. Chemická koupel, kterou si mozek při zamilovanosti užívá, představuje důležitý regulátor strachu a studu. Nicolin strach a Donaldův stud by za běžných okolností potlačily jejich vzájemnou přitažlivost, ale jakmile dopustili, aby se jejich emoce pod rouškou intimity naladily na stejnou vlnu, brzdící síla strachu i studu zmizela. Proto při zamilovanosti, když prudce klesá vliv strachu a studu, se lidé cítí, jako by měli nadlidskou moc a dokázali věci, z nichž by za jiných okolností měli strach nebo by je při nich brzdil stud. Jedním z důvodů, proč nevěry, které rozbijí manželství, nepřerůstají v dlouhodobý funkční vztah, je krátkodobé působení chemických látek, které navozují úlevu od strachu a studu. (Míra rozvodovosti partnerů, jejichž vztah začínal jako mimomanželský poměr a posléze vyústil ve svatbu, je osmdesát procent!) Jakmile se omamný účinek zamilovanosti vytratí, žena začne prožívat silnou nejistotu a muž se za sebe stydí víc než kdykoli předtím. 

Dynamika strachu a studu v první fázi krutě dopadá na podvedené partnery. Úzkost ženy, jejíž manžel má třeba jen citové pouto k jiné ženě, se rapidně zvýší, a ponížení manžela, jemuž byla žena nevěrná, bylo v minulosti kulturními normami považováno za oprávnění k tělesnému násilí, ba dokonce k vraždě manželky. Strach z osamění a strádání rovněž objasňují, proč žena jen zřídkakdy žádá o rozvod, je-li jí manžel nevěrný, a naopak manželé zpravidla nedokážou dále žít v manželství, z něhož si žena "odskočila". 

Setkáváte-li se s mnoha lidmi, bezesporu byste si vybavili někoho, ke komu vás něco přitahuje. Je docela jedno, jste-li spokojeně ženatý nebo spokojeně vdaná a máte-li s partnerem pevný vztah - kdybyste mohli strávit nerušený utajený vztah s člověkem, který vás přitahuje, chemické procesy by vás dohnaly k zamilovanosti. Přirozené zábrany v podobě strachu a studu i racionální rozhodování by šly stranou, než byste se nadáli, a byli byste schopni daného člověka označit za blízkou duši, i když jste se nikdy spolu neukázali na veřejnosti ani spolu nepřestáli nějaké to zklamání. Pasti chemického působení se nikde nevyhne, proto je žádoucí, abyste k sobě byli ohledně oddanosti vašemu vztahu a základním pravidlům, jež si s partnerem dohodnete naprosto upřímní. Mohl by vám při tom pomoci následující test. 

Následující tvrzení se týkají názorů a zkušeností ohledně míry vaš oddanosti partnerovi a vašemu vztahu. Přečtěte si je a ke každém doplňte "ano" nebo "ne". 

1. Více se zaměřuji na partnerovy chyby než na jeho silné stránky. 

2. Mám zvyklosti, které v partnerovi vyvolávají nemalé obavy (například pití, 

utrácení peněz, trávení hodně času v zaměstnání, flirtování, vzteklost). 

3. V práci mívám lepší náladu než doma. 

4. Život se mnou je obtížný. 

5. O velkých událostech si radši povídám s někým jiným než s partnerem. 

6. Upřednostňuji vlastní potřeby před partnerovými. 

7. Upřednostňuji vlastní potřeby před potřebami našeho vztahu. 

8. Nechci, aby partner vědělo všem, co dělám na počítači. 

9. Mám romantické představy o jiném člověku než o svém partnerovi. 

10. Hezky se oblékám, abych upoutala pozornost někoho jiného než partnera. 

11. O partnerovi mluvím před ostatními negativně. 

12. Radši trávím čas s přáteli nebo kolegy než s partnerem. 

13. Chovám milostné city k někomu jinému než ke svému partnerovi. 

14. Poslala jsem e-maily, které bych partnerovi nechtěla dát přečíst. 

15. Více radosti mi přináší práce než vztah. 

16. Mám víc než jednoho kamaráda, k němuž mám blíž než k partnerovi. 

17. Do zaměstnání investuji více energie než do vztahu. 

18. Na ostatní jsem příjemnější než na partnera. 

19. Náladu mi rozjasní někdo jiný než partner. 

20. Mám pocit, že se od sebe s partnerem vzdalujeme. 

21. Často mívám špatnou náladu. 

22. Více potěšení mi přinášejí vztahy přes e-maily než vztah s partnerem. 

23. Většinu času, který trávím s partnerem, jsem ve stresu nebo si připadám 

vyčerpaná. 

24. Pořád dělám víc věcí najednou. 

25. Pro partnera je náročné získat si mou soustředěnou pozornost. 

26. Svým zálibám a koníčkům věnuji víc času než partnerovi. 

27. Mé oblíbené činnosti nezahrnují partnerovu přítomnost. 

28. Vnášení nových podnětů do vztahu nechávám na partnerovi. 

29. V životě mám jen málo radosti. 

30. Dobré zprávy a události mi nedělají takovou radost, jak by nejspíš měly. 

Cílem tohoto testu je nabídnout vám objektivní pohled na vaši oddanost vašemu vztahu - a zájem o vaši duševní pohodu jako tako- . vou, protože míra oddanosti ve spokojeném, zdravém vztahu odráží váš celkový přístup. Stručně lze říci, že čím více odpovědí "ano" jste zvolili, tím jste vztahu méně oddaní. Nebudete-li se za takových okolností vztahu více věnovat, mohl by odumřít, aniž byste si o tom vůbec promluvili. 

Vrátíme-li se k Nicolině příběhu, poznáme, že se od manželství citově oprostila dávno předtím, než se začala stýkat s Donaldem. Podle toho, jak se choval její manžel, se v něm odehrálo totéž. Uveďme si několik vodítek, podle nichž poznáme, že se z jejich vztahu začal vytrácet život.