Loď je pro nás místem, kde se cítíme pohodlně. A když už tedy ne pohodlně, tak alespoň bezpečně – ve víru všech životních bouří, kterými procházíme. Kdežto voda, na níž máme vystoupit, je divokým živlem – něčím, co nás ohrožuje a z čeho máme strach.

Vystoupit z lodi tedy vždycky znamená udělat krok víry a pustit se do neznáma. Vyjít na cestu, jejíž průběh je značně nejistý, ale jejíž konec je pro nás vždy v něčem dobrý. Najít v sobě odhodlání vystoupit z lodi znamená přijmout výzvu a začít navzdrory všem nepříznivým okolnostem růst. Kráčet po vodě znamená být ochoten riskovat a důvěřovat…

Když však život nevychází podle vašich plánů a představ, možnost vzdát se pak vypadá jako sladká úleva:

Tohle manželství je namáhavé. Chci prostě pryč. A i když se rovnou nerozvedu, spokojím se s průměrností, přestanu se snažit.
Snažit se dodržovat rozpočet a uctívat Boha desátky je příliš těžké. Budu utrácet!
Tahle práce nebo služba není tím, o čem jsem snil. Plánoval jsem, že budu dělat velké věci, že budu hrát na větším hřišti – ne že budu muset zůstat věrný v této situaci. Myslím, že toho nechám…

Moje rada zní: Nevzdávejte se lehce. Rostete, když usilujete a uplatňujete kontrolu tam, kde můžete, spíš než když se za nepříznivých okolností vzdáte. Rostete, když se rozhodnete být naprosto věrní v situaci, která se vám nelíbí a které nerozumíte. Rostete, když pokračujete v chůzi, přestože vidíte, jak silný je vítr. Pak zjistíte, že nejste sami…