Podstata a příčiny kazisvětova chování
Se známými Brianem a Cindy jsem si povídal o jejich synu Dylanovi. Bylo mu krátce přes dvacet a v dané době s ním měli spoustu problémů. Nedokončil vysokou školu, znovu bydlel u rodičů, žádnou práci si dlouho neudržel, rodičům neprojevoval žádnou vděčnost, jejich pomoci si nevážil, navíc vykazoval příznaky závislosti na drogách. Nacházeli se ve velmi těžké situaci. Zkoušeli se synem diskutovat, nabízeli mu pomoc, podporovali ho při hledání nové práce, sháněli mu byt, aby se osamostatnil, ale vždy se setkali jen s odmítáním, výmluvami a nezřídka i s nevraživostí.
Snažili se mi svou situaci vysvětlit co nejpodrobněji, abych jim byl schopen nabídnout adekvátní podporu a pomoc. V průběhu jejich líčení mě však zarazilo jednání Cindy. Zpočátku jsem mu nevěnoval velkou pozornost, ale měl jsem na paměti, že je na něm něco zvláštního. Postupně jsem se k tomuto tématu vracel čím dál častěji.
Nedokázala se totiž přenést přes skutečnost, že je Dylan neposlouchá a odmítá se zařídit podle jejich vůle. Opakovaně mi různými způsoby sdělovala, že nedokáže přijmout, že se syn dívá na svět jinýma očima než ona s manželem. Briana se synův jiný názor tolik nedotýkal, ale Cindy jej nesla neobyčejně těžce.
Nad Dylanovými výroky si například několikrát povzdychla: "Já tomu prostě nevěřím. Dali jsme mu všechno, vždycky jsme mu pomohli. Proč nás vůbec neposlouchá? Proč se nechová jako dospělý? Zkoušeli jsme s ním diskutovat, ale tváří se, jako bychom se proti němu spikli."
Její reakce na první pohled působí naprosto přirozeně, jenže tento přístup nelze zastávat donekonečna. V určité chvíli člověk musí přijmout situaci, jaká je, a začít adekvátně jednat, jinak je změna v nedohlednu. Jenže na takový krok Cindy ještě nebyla připravená.
Bylo mi jasné, že dokud se Cindy ve vývoji neposune dál, dokud bude setrvávat v roli ukřivděné matky, nemají šanci na konstruktivní změnu. Mně naopak připadalo, že Dylanovi názory jsou pro jeho vrstevníky, kteří za sebe odmítají přijmout zodpovědnost a setrvávají na pozici dítěte, vcelku typické. Cindy stále žasla nad jeho nezralými úvahami, nedokázala je přijmout jako fakta vypovídající o jeho stadiu vývoje.
Proto jsem se rozhodl, že zkusím metaforu, která se mi v podobných situacích osvědčovala. "Cindy, na něco se tě zeptám. Představ si, že jsi v zoologické zahradě a procházíš kolem klece se lvem. Všimneš si, že vrata od klece jsou otevřená a že lev právě vychází z klece ven. Už tě viděl. Co se podle tebe stane?"
Cindy se zamyslela. "Nejspíš si mě dá k obědu," odpověděla.
"Možná ano,"přitakal jsem, "ale proč by to dělal?"
"Protože má hlad, ne?"
"Jednak má hlad a jednak je to něco, co lvi prostě dělají." Cindy se na mě upřeně zadívala. Po chvíli se jí začala rozjasňovat tvář. Pochopila narážku. "Takže Dylan to dělá, protože to prostě
dělat chce?"
"Přesně tak," odpověděl jsem. "Důvodů se jistě najde víc, ale nám jde o to, že vám Dylan svým chováním sděluje, kdo vlastně je, a podtrhuje, že je jiný než vy. Ty od lva čekáš, že s ním budeš moci diskutovat a on se nakonec vrátí do klece. Jenže tak se lvi nechovají. Jejich přirozeností je lovit a shánět potravu."
Oba mě napjatě poslouchali. Pokračoval jsem dál: "Při jednání s Dylanem si říkáte, že by se měl začít chovat jinak, že by měl pochopit, jaké hlouposti v životě dělá, a že by vám měl být vděčný, protože se o něj staráte. To byste udělali vy, ale on je jiný. Proto jen žasnete a trápíte se. A on si pořád jede v zajetých kolejích."
Brian se podíval na Cindy. "Myslím, že je to naprostá pravda. Jakmile se na něčem dohadujeme, obvykle se stáhneš do sebe a necháš se ochromit zjištěním, jak je Dylan neskutečně sobecký."
Navázal jsem: "Určitě vám obvykle dodá načas naději. Chvíli naoko spolupracuje, vy se uklidníte, začnete mu důvěřovat, a v tu ránu naděje zmizí."
Cindy, si povzdychla. "Mluvíš mi z duše."
Pokývl jsem hlavou. "Nepopírám, že Dylan má problémy a způsobuje vám spoustu starostí. Nebojte se, řešení najdeme. První krok však záleží jen na vás. Musíte mu totiž umožnit, aby byl sám sebou, či spíše tím, kým je teď. Musíte přijmout, že je jiný, než jakého jste ho chtěli mít. Musíte respektovat, že je jiný než vy. Dívá se na svět svýma očima. Až tenhle požadavek naplníte, budeme moci jít dál."
Cindy se zachmuřila. Věděl, jsem, že začíná truchlit. Musela se rozloučit s vysněným Dylanem a přijmout opravdového Dylana takového, jaký je. Tento krok pro ni znamenal velkou ztrátu, ovšem musela ji překonat, jinak by Dylanovi nedokázala pomoci.
ZÁKLADNÍ PŘEHLED
Možná víte, co Cindy prožívá, možná z vlastní zkušenosti znáte, co obnáší snaha pochopit kazisvětovo jednání. Možná jste i prožili nepochopitelný úžas nad jeho jednáním. Buď jak buď si nyní povíme více o motivaci a způsobu chování kazisvětů, abychom jim posléze mohli lépe porozumět.
Někdo si třeba řekne, že má slova znějí až výhrůžně, jako bych vás připravoval na bitvu. Do určité míry máte pravdu, protože právě přicházíte na bitevní pole, na němž budete bojovat za změnu a osobní růst člověka, který je vám blízký, ale prozatím neprojevil zájem o změny ve svém životě. Rozhodně se nejedná o bitvu s cílem získat mocenskou převahu. Pokud vyhrajete, v pravém slova smyslu zvítězí současný kazisvět a vaše přátelství. Právě proto ho musíte co nejpodrobněji poznat.
PROBLÉM NENÍ JEN VIDITELNÝ PROBLÉM
Tímto poněkud klopýtavým názvem vám chci připomenout, že musíme proniknout za hranice chování a postojů ka~isvěta. Jistě, i ony představují problém, ale ne jeho jádro. Vyjadřují, jak se daný člověk dívá na svět, a to je důležité pochopit. Ježíš řekl: "Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce." (Matouš 7,17) Zaměřte se tedy na onen vnitřní strom, nejen na jeho ovoce.
V roli psychologa takovéto procesy sleduji prakticky každý den. Rodiče člověka závislého na drogách se orientují jen na detoxikační proces (a opravdu je nezbytný), zatímco niterná změna je v první fázi pomoci neoslovuje. Manžel ženy, která nutkavě utrácí velké sumy pe-
něz, vidí jen hrozbu platebních karet a snaží se je manželce vzít, aniž by se v první řadě zamýšlel nad příčinou. Podváděná žena jednoznačně trvá na tom, aby se partner s milenkou rozešel, ovšem otázku, proč je jí vlastně nevěrný, odsunuje až na druhou kolej. Muž chce od kolegy v práci, který se vyhýbá zodpovědnosti, jak jen může, aby se konečně chopil své práce, jak má, ovšem příčinou jednání kolegy se nezabývá. Výsledkem podobných snah a tendencí bývá zmírnění či vymýcení příznaku, jenže podstata zůstává, takže se jen přesune do jiných aspektů vztahu.
Odborníci na léčbu alkoholiků hovoří o "vyschlém hrdle". Alkoholik se například odnaučí pít díky silné vůli a disciplíně, ovšem při léčbě se nezabýval otázkou, proč vlastně začal pít alkohol v nadměrné míře. Nezřídka se pak stává, že se u takovýchto jedinců rozvine deprese nebo začnou být nepřiměřeně vzteklí.
Nenechme se tedy svádět z cesty chováním, slovy a postoji. Jistě, musíme jim věnovat pozornost, nemůžeme je zcela opomíjet, ovšem v první řadě jim musíme nahlédnout pod pokličku.
ZAČÁTEK NAJDEME UVNITŘ
Myslím si, že nejosvědčenější postup vychází ze základních rysů osobnosti daného člověka, takže vám doporučuji, abyste věnovali pozornost otázce, jak kazisvět vnímá život, sebe, svět a druhé lidi. Tyto položky totiž tvoří součást charakteru. Svět nám nabízí nejrůznější témata k přemýšlení, například mravní zásady, upřímnost a bezúhonnost, která lze dále rozšiřovat a při úvahách rozvětvovat. Charakter tvoří základ naší duševní stavby, jeho součástí jsou vyznávané hodnoty, pocity a myšlenky.
S kolegou Henry Cloudem jsme charakter definovali jako soubor vlastností, které potřebujeme, abychom dostáli požadavkům života. Jinými slovy, život klade požadavky na všechny jedince. Měli bychom vycházet s druhými lidmi, pracovat, odpočívat, hledat dílčí naplnění ve volnočasových činnostech a podobně. Tyto rysy se pochopitelně netýkají pouze rodičovství, ale všech vztahů v dospělosti. Všichni potřebujeme mít určitou kombinaci vlastností, jejichž výsledným produktem je charakter. Právě ony nám pomáhají, abychom požadavkům života úspěšně dostáli.
Buďme ještě konkrétnější, uveďme si šest základních složek charakteru. Lze je rozdělit do schopností či dovedností:
- udržet si smysluplný vztah
- převzít za sebe zodpovědnost a definovat si vlastní směřování v životě
- žít tváří v tvář vlastním nedostatkům i nedokonalostí druhých lidí
- odvádět kvalitní práci a náležitě plnit úkoly
- vybudovat si systém morálních pravidel
- vést duchovní život přesahující hranice "tady" a "ted'"
Když se nad uvedenými schopnostmi a dovednostmi zamyslíte, patrně dospějete k závěru, že život člověka, který má uvedené vlastnosti, plyne úspěšně a spokojeně. Platí i opak: ten, kdo vymezené dovednosti nemá k dispozici, v uvedených oblastech života čelí potížím. Někdo prožil tuto zkušenost na vlastní kůži, ať už v práci, v lásce nebo v osobním životě v nejširším slova smyslu. Například člověk, který se zuby nehty brání zranitelnosti, mívá problémy v intimním vztahu. Jedinec přesunující moc na bedra druhých v podstatě nemá vlastní život a hlavně sám sobě neudává směr. Člověk, který nedokáže přijmout, že není a nikdy nebude dokonalý, trvale bojuje se sebekritikou a nízkým sebevědomím.
Každý z nás má nějaké ty slabosti, každý je v nějaké oblasti nedostatečně vyzrálý. Klíčovým slovem je změna. Chceme-li docílit změny v duchovní, citové či vztahové sféře, nejdříve si musíme vymezit své slabé stránky, teprve pak je můžeme začít posilovat.
JÁDRO PROBLÉMU: NEOCHOTA NÉST ZODPOVĚDNOST
Vy, já i naši kazisvěti jsme stejní v tom, že všichni máme nějaké problémy s charakterem. Kazisvět se od druhých neliší tím, že by měl vyšší počet charakterových nedostatků než my, nýbrž tím, že za nědostatečným způsobem nepřebírá zodpovědnost. Jinak řečeno, nedostatečně aktivně řeší své slabé stránky, chybí mu odpovídající snaha, aby
je změnil a posílil, a většinou se nezabývá otázkou, jak jeho charakterové nedostatky narušují život druhých lidí.
Ptáte se, proč je vztah k sobě samému tak důležitý? Odpovím vám stručně: většina lidí se potřebě osobnostního růstu staví čelem a přijímá výzvu, zatímco kazisvěti se tváří, jako by se jich něco takového vůbec netýkalo. Nadále zůstávají v nezralých fázích vývoje, přivlastňují si to, čeho by se naopak měli vzdávat. Pasivně přijímají riziko, že se nikdy nezmění, případně ž,e budou ještě horší, pokud do jejich života nezasáhne nějaký vnější podnět, který by je přinutil ke změně.
Tomuto nevědomému přístupu kazisvětů musíte dobře porozumět, jinak se budete míjet s cíli této knihy. Vězte tedy, že každý člověk má slabosti i problémy. Jinak by růst a uzdravování přece nemělo smysl. Jenže člověk, který své nedostatky a především jejich negativní důsledky na život druhých lidí popírá, má další problém a v podstatě je sám problémem.
JÁ JAKO KAZISVĚT
Ano, správně jste pochopili, že přišel čas na zpověď. Pokusím se vám ji trochu usnadnit na příkladu svého kazisvětství. Kdysi jsem míval zarytě sarkastický smysl pro humor. Mým nejbližším přátelům i mně se líbil, ovšem lidem, s nimiž jsem se příliš neznal, leckdy dokázal přímo ublížit. Když kamarád přišel pozdě na sraz, naoko jedovatě jsem procedil: "No jo, vždyť jsem zvyklý, že se ke mně lidi chovají jako k pátému kolu u vozu." Kamarádi, přátelé a dobří známí v mých slovech neslyšeli urážku, prostě věděli, že to nemyslím vážně. Jenže člověka, který můj styl humoru neznal, nebo kohokoli, kdo je z jakéhokoli důvodu na podobné výroky velmi citlivý, jsem tak mohl bytostně urazit:
Dlouho mě ani nenapadlo, že by můj humor mohl někomu ubližovat. Připadalo mi, že jsem přiměřeně vtipný. Jenže manželka mě posléze začala upozorňovat na důsledky mého jednání. Všímala si, že někdo po mých slovech strne. Vím, že je mnohem vnímavější k pocitům druhých lidí než já, proto jsem začal více sledovat reakce druhých lidí. Jednou jsem potkal bývalého spolužáka ze střední školy. "Vždycky jsem měl hrůzu z toho, že bych měl být s tebou v nějaké pracovní .. pokračovanie v knihe.
