Nedávno jsem (dr. Townsend) byl s manželkou a dětmi pozván na piknik v sousedství. Bylo příjemné se projít, setkat se s dalšími rodinami a popovídat si. Dali jsme se do řeči se Sharon a Tedem, manželským párem, který patří k našim přátelům. Když jsme se bavili, přiběhl Anthony, jejich osmiletý syn, sotva popadal dech a podával Sharon rozteklou zmrzlinu. "Mami, tamhle pořádají závody ve skoku v pytli a já nemůžu najít odpadkový koš a oni už téměř začínají, mami, prosím, prosím, prosím!"

Sharon instinktivně natáhla ruku a vzala si tekoucí zmrzlinu od Anthonyho, jenž se usmál, poděkoval a utíkal se připojit k veledůležitému závodu. Událo se to tak rychle, že jsme všichni zůstali stát a chvíli na sebe beze slova hleděli. Potom jsme vyprskli smíchy. Když jsme se uklidnili, Sharon pronesla: "Takové už jsou dětí. Nadělají špínu a my jsme potom ulepeni."

Poznámka Sharon o .Anthonym a zmrzlině je metaforou dětství. Děti předávají své problémy, omyly a krize svým rodičům. Jsou-li ponechány samy sobě, jejich přístup lze vyjádřit asi takto: "Můj život je starostí mých rodičů. Oni se o vše postarají za mě. Mým úkolem je přinutit je, aby urovnali nepořádek v mém životě." Tato filozofie se táhne od přístupu ke studiu až k otázkám morálky.

Úkolem rodičovství je proměnit postoj dítěte od "můj život je starostí mých rodičů" na "ano, můj život je moje starost. Rozteklá zmrzlina a závody ve skoku v pytli způsobily problém, ale nerněl bych hledat, kdo ho za mě vyřeší. Ačkoliv mě rodiče miluji, nebudou uklízet každý nepořádek v mém životě". A toto je druhý významný aspekt budování charakteru: schopnost převzít zodpovědnost za vlastní život.

Každý starostlivý rodič si přeje, aby si jeho dítě vedlo v životě dobře. "Vést si dobře" souvisí s praktickými aspekty života, jak si člověk počíná. To může znamenat mnoho věcí, jako najít si zajímavé zaměstnání, dobře spravovat své finance nebo prostě být čestný a pracovitý.

Klíčem ke všem těmto přáním rodíčů je zodpovědnost. Dítě, které se naučí, že zodpovědnost je jeho přítelem, je dítětem, jež má ohromnou výhodu při startu do života. Zodpovědnost definujeme jako schopnost přijmout svůj život jako vlastní problém. Nezáleží na tom, jaké mám potíže, v jaké se nacházím situaci, jaké jsou okolnosti - zodpovědnost musím nést sám. Zodpovědní lidé mají větší šanci na úspěch ve vztazích, práci a životnim poslání. Nečekají na nikoho, kdo by jim zajistil úspěch. Přebírají iniciativu a hledají řešeni svých problémů. Nenechávají se vést někým druhým, kdo by měl za úkol zlepšit jim žívot!

Zodpovědné děti se nauči, že jejích žívot je jejich problém. Ačkoliv jsou milované, ceněné a hýčkané, v životě mají své vlastní úkoly. Jejich úkol se pohybuje v rozmezí od toho, aby neběhaly po domě, až po dosažení jistého prospěchu ve škole. Děti neustále na něčem "pracují". Úkolem rodičů je rozvrhoout jejich čas a síly do činností, Které rozvíjejí zodpovědnost.

Dětí, které příjaly za vlastní smysl pro zodpovědnost, mají svobodu k správným morálním rozhodnutím. Zodpovědnost vede ke svobodě. Když děti "přijmou" svůj život za vlastní, pochopí, že při zodpovědném chování se jim bude žít lépe a že nezodpovědnost vede pouze ke špatným koncům. Získávají svobodu jednat podle uznávaných hodnot, místo aby se podřizovaly vlastním vrtochům a nezralosti. V okamžiku, kdy jsou pokoušeni k sexuálnímu styku mimo manželství, kouření marihuany, či k zapojení do špatné party, mají zkušenost, neboť v jiných oblastech už po nějaký čas činily svobodná rozhodnutí. Nejsou zajatci náhlých impulsů či zášti vůči autoritě. Zhodnotí situaci a uváží, jakou cenu by z dlouhodobého hlediska musely zaplatit za špatné rozhodnutí. Protože si vydobyly svobodu, mohou svobodně říci "ne" špatným věcem.

Myšlenka získání svobody pro správná morální rozhodnutí je důležitá, neboť některé současné teorie říkají, že 'prostě máte dětem poradit, aby volily správné věci a zlé odmítaly, nebo je jen informovat o nebezpečí zlého. První hledisko je řešením "volba je odpověd"'. Druhé řešení zní "informace je odpovědí". Volba a informace jsou jistě důležité, ale Jak vychovat báječné děti dítě se musí cvíčít v sebeovládání, učit se oddalovat uspokojení svých potřeb a přání, vymezovat a přijímat hranice dříve, a teprve pak si dokáže vybírat dobro a odmitat zlo. Možná si myslíte, že pětiletý chlapec přestane bít svou tříletou sestru, když mu řeknete: "Rozhodni se přestat, Billy. Měl bys vědět, že je to pro ni špatné." Billy už zřejmě ví, že je to pro ni špatné - a ptávě proto to dělá. Mělo by dojít i k dalším zásahům.

Prvotní funkcí zodpovědnosti je nechat působit lásku. Jsme povoláni k tomu, abychom ve sférách svého vlivu vytvářeli a pěstovali dobré vztahy. Bůh nás stvořil tak, abychom v sobě i druhých rozmnožovali a rozšiřovali jeho vlastnosti. Jsme tu proto, abychom přinášeli lásku, kterou světu nabízí. Zodpovědností tuto lásku ochraňujeme, sdílíme a rozhojňujeme. Právě smysl pro zodpovědnost nás povolává, abychom dělali víc, než jen lásku zakoušeli a užívali si jí. Máme ji rozvíjet. Byli jsme stvořeni k tomu, abychom lásku rozvíjeli dobrými skutky, které nám Bůh připravil (Ef 2,10). Vztah je důvodem pro existenci. Zodpovědnost je prostředkem, jak vztah vytvořit a chránit.

Samotná láska nikdy nestačí. Vždycky je potřeba zodpovědnosti, aby láska přetrvala. Kolik manželství ve vašem okolí skončilo proto, že ač se vzájemně milovali, jeden z partnerů porušil smlouvu o zodpovědném přístupu k lásce, vzájemné péči a povinnostem jednoho vůči druhému? Jedna žena, kterou dobře znám, měla manžela, jenž soustavně lhal. Lbal o rodinných financích, o svých zvyklostech a o své práci. Pokaždé, když pravda vyšla najevo, manželka se pokoušela znovu navodit pocit těsného vztabu k němu. Ale nakonec mi řekla: "UŽ k němu necítím lásku, protože mu nedokážu důvěřovat." Vzájemná důvěra, respekt, úcta a čestnost vyživují lásku. Láska chřadne a odumírá, když někdo příliš často přestupuje hranici zodpovědnosti.

Život od počátku zahrnuje lásku a práci. Adam a Eva byli ve stavu neporušené vazby jak k Bohu, tak k sobě. Přesto jen tak neposedávali a nespočívali ve stavu blaženosti. Měli naléhavé úkoly: "Bůh jim požehnal a řekl jim: Plod'te a množte se a naplňte zemi. Podmaňte jí, panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad vším živým, co se na zemi hýbe" (Gn 1,28). Byli zodpovědní za zcela určité úkoly - dokonce i v dokonalém světě.

Zodpovědní lidé si od dětství pěstují mnohé schopnosti, které jim jsou dobrou předzvěstí při životních výzvách a příležitostech:

• rozhodovat se,

• řešit problémy,

• být pravdomluvný, i když to bolí,

• budovat lásku,

• přebírat iniciativu,

• ovládat se,

• odolávat zlému,

• odmítat to, co pro mě není dobré,

• mít svobodu volby,

• přiznávat své omyly a poučit se z nich,

• konat dobré skutky,

• mít aktivní zájem o druhé,

• být vytrvalý,

• žít podle svých hodnot,

• hájit právo a spravedlnost,

• být čestný a poctivý,

• ochraňovat slabé a utlačované,

• oddalovat u~pokojení svých potřeb a přání.

Vztahové vazby a zodpovědnost mají u vašeho dítěte růst ruku v ruce, stejně jako láska a pravda mají být nedílnou součástí rodičovství. Pokud se tak nestane, dítě i jeho okolí budou trpět. Mnoho nezodpovědných dětí například dokáže milovat, navázat vztah, být okouzlující, ale pak jsou v lepším případě nespolehlivé a v horším naprosto nezvládnutelné. Už jste viděli "roztomilé" dítě, které, ač je milováno a v bezpečí, přivádí lidi k šilenství? Neustále přerušuje rozhovor několika dospělých a vyžaduje, aby sledovali jeho kotrmelce. A rodiče se přitom radostně usmívají jeho skotačení. Problém dítěte se stal problémem někoho jiného. Nemá vládu nad svým životem.

Pokud k tomu dojde, za nedostatek sebekázně dítěte zaplatí někdo jiný. Jeden můj přítel přísahal, že nikdy nebude mít děti kvůli tomu, co viděl v životě přátel, kteří je měli. Navštívil kamarádku se třemi dospívajícími dětmi. Když zaklepal na dveře, děti se dívaly na televizi. Křičely na matku, aby šla otevřít. Když vešel dovnitř, smály se a radovaly, ale matka je musela požádat, aby ztišily televizor. Potom za ní odešel do kuchyně, kde umývala nádobí po večeři, kterou dětem připravila. Když odcházel, děti se od televize ani nezvedly.

"Pokud by se ode mě vyžadovalo tohle," řekl mi, "nehodlám to podstoupit." Viděl, jak děti nadělaly dluhy a matka je pak splácela. Milé děti dokážou být nezodpovědné. Láska a hranice musi jít ruku v ruce.

Mít dítě, které přijme zodpovědnost za svůj život, je hezkým a příkladným snem mnoha rodičů. Přesto vyvstává zásadní problém: děti od počátku nemají nejmenší zájem stát se zodpovědnými. Vaše dítě se k vám možná dychtivě přimkne a spolehne se na vás, ale bude-li muset na sebe vzít kříž svého žívota (L 9,23), bude se vzpírat - alespoň v prvních etapách.

Děti nevidí žádnou hodnotu v tom, že převezmou odpovědnost za své problémy. Nedokážou samy sebe ovládat. Místo toho se snaží ovládat druhé a často manipulují rodiče, aby se starali o jejich záležitosti. A rodiče se mnohdy domnivají, že milovat děti znamená převzít za ně odpovědnost, kterou by klidně mohly nést samy. Převzít odpovědnost za děti potlačuje a dusí jejich schopnost naložit si vlastní život na svá bedra.

Stanovení hranic je ústředním prvkem rozvoje zodpovědnosti v charakteru vašeho dítěte. Hranice vymezují vlastnictví daného člověka. Jsou neviditelné, ale přesto velmi reálné a ukazují, kde končíte vy a kde začíná někdo jiný. Umožňují vám poznat, co ještě patří vám a co už patří druhému. Umožňují vám poznat, za co jste a za co nejste zodpovědni. Meze vás chrání před zlými věcmi. Když například řeknete "ne" osobě, která se vás snaží ovládat, stanovíte tak hranice mezi ní a sebou.

Původcem mezí je Bůh. Vede hranici mezi svými vlastními osobami: Otec, Syn a Duch svatý jsou propojeni, ale samostatní. Sám sebe definuje, aby se odlišil od svého stvoření: "Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše" (lz 55,9). Je zcela jasné, co miluje a co nenávidí: "Neboť já Hospodin miluji právo. Při zápalné oběti nenávidím vydírání" (lz 61,8).

Jako nositelé Božího obrazu musíme mít rovněž stanoveny hranice. Musí nám být jasné, za co jsme zodpovědní: "Každý bude odpovídat sám za sebe" (Ga 6,5). Musíme být pravdomluvní a poctiví v rozlišování mezi tím, co je správné a co zlé: "Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu" (Ž 101,3).

Rozvíjení sebeovládání: Zodpovědnost

Naše kniha Hranice: Kde jsou zdravé meze ve vztazích a v osobním životě (Návrat domů, Praha 2002, přel. A. Švecová-Koželuhová) pojednává o stanovení hranic při rozvíjení svobody a sebeovládání, o lidech, kteří se vzpírají řídit svůj život, a o nezodpovědných lidech. Nabízí návod, jak se naučít být milujícím a zároveň neztratit kontrolu nad svým životem a vztahem k ostatním.

Poté mnozí rodiče požadovali další kníhu o hranicích, tentokrát se zaměřením na děti. Říkali: "Nechci, aby mé dítě vyrůstalo tak jako já. Chtěl bych kníhu, která by preventivně pojednávala o tom, co jsou hraníce." Tak jsme napsali Děti a hranice (Návrat domů, Praha 1999, přel. A. Švecová-Koželuhová). Tato kniha neradí, jak nezodpovědné dítě zvládnout či přimět je k správnému jednání. Hovoří o tom, jak strukturovat jeho život, aby mohlo svobodně činít rozhodnutí, která je bud' odmění za zodpovědnost, nebo mu způsobí bolest za to, že jednalo nezodpovědně. Když rodíče dítětí stanoví vhodné hranice, dítě je vyzkouší a přijme je za vlastní.

Zakoušení hranic rozšiřuje schopnost dítěte stát se čestným a zodpovědným člověkem. Hranice, které určíte, se stanou strukturou, kterou dítě musi přijmout za vlastni. V našem návodu, jak u dítěte rozvíjet zodpovědnost; se s myšlenkami ohledně hranic setkáte častěji, neboť meze a zodpovědnost od sebe nelze oddělit.

Allison se děsila toho okamžiku po večeři, kdy si pětiletý Kevin měl uklidit hračky. Opakovalo se to už poněkolikáté, takže celá scéna připomínala smutný tanec v předem udaném taktu.

"Zlatíčko, je čas, aby sis uklidil hračky," pronesla Allison. 

Kevin si jí nevšímal a hrál si dál.

Allison así minutu vyčkávala, potom opakovala: "Drahoušku, je čas

uklízet, ano?"

Kevin si jí pořád nevšímal. (Mnoho dětí mí řeklo, že rodiče poslouchají,ale zkouší, jak daleko si mohou dovolit zajít!) "Kevine, posloucháš mě?"

"Co?"

"Řekla jsem uklidit!" .. Ještě minutu!"

"Dobrá, ale jenom jednu."

Uběhlo pět minut. "Kevíne, ukliď si hračky!"

Viac v knihe..