MALÉ A VELKÉ SKOKY

Představte si, že máte na zahradě asi metr široký příkop, který se táhne na každou stranu až k horizontu a odděluje váš pozemek od sousedova. Kdybyste souseda jednoho dne potkali ve své zahradě a zeptali se ho, jak se tam dostal, neměli byste patrně žádný důvod pochybovat, že mluví pravdu když tvrdí: “Přeskočil jsem příkop.” Pokud by byl příkop široký dva metry a on odpověděl stejně, asi byste obdivovali jeho atletické schopnosti. Pokud by se šíře příkopu blížila pěti metrům, asi byste jeho odpověď přijali s nedůvěrou a požádali ho, aby přeskok ve vaší přítomnosti zopakoval. Jestliže by odmítl a vymluvil se například na poraněné koleno, svých pochyb se nezbavíte, ale ani si nebudete jisti, že si jen vymýšlí. Kdyby “příkop” byl ve skutečnosti 30 metrů širokým kaňonem, pak byste ovšem ani na okamžik neuvažovali o pravdivosti jeho tvrzení, že přes něj přeskočil.

Ovšem zkusme si představit, že náš soused je velmi důvtipný člověk a své tvrzení nám blíže vysvětlí. Nedostal se přes kaňon jedním skokem. Objasní nám, že v kaňonu bylo mnoho kopců, které od sebe nebyly vzdáleny více než tři metry. On tedy přeskakoval z jednoho z těchto blízko sebe ležících kopců na druhý, až se dostal na váš pozemek. Vy ale pohlédnete do kaňonu a řeknete sousedovi, že nevidíte žádné kopce, je širokou rokli, která odděluje vaši zahradu od jeho. On vám sice dá za pravdu, ale vysvětlí, že mu trvalo léta, než se přes kaňon dostal. Během té doby se v rokli postupně vynořovaly kopce a jak se objevovaly, on pomalu postupoval vpřed. Pokaždé když kopec opustil, ten se vlivem eroze obvykle velmi rychle rozpadl. S velkými pochybami, avšak aniž by vás napadala nějaká snadná možnost řešení, jak dokázat, že soused nemluví pravdu, změníte téma hovoru a začnete mluvit o baseballu.

Z tohoto příběhu plyne hned několikeré ponaučení. Za prvé, slovo skok lze použít jako možné vysvětlení, jak někdo překonal překážku. Ovšem toto vysvětlení se může pohybovat v rozmezí od naprosto přesvědčivého po zcela nepřiměřené, podle okolností (např. jaké jsou rozměry překážky). Za druhé, i velmi dlouhá cesta může být popsána velmi věrohodně, pokud o ní hovoříme jako o řadě malých přeskoků a ne jako o jednom obrovském skoku. A za třetí, schází-li důkazy o těchto malých přeskocích, je velmi obtížné dát za pravdu či usvědčit ze lži toho, kdo tvrdí, že stupně, které přechod umožnily, sice v minulosti existovaly, avšak později zmizely.

Toto přirovnání o skocích přes úzké příkopy nebo široké kaňony se může vztahovat i na evoluci. Slova evoluce používáme k vysvětlení nepatrných změn v organismech stejně jako k popsání některých změn obrovského dosahu. Často se také zavádějí dva odlišné pojmy: zjednodušeně řečeno, mikroevoluce popisuje změny, ke kterým stačil jen jeden nebo několik malých skoků, zatímco makroevoluce popisuje změny, k nimž bylo zjevně zapotřebí obrovských skoků.

Darwinova myšlenka, že v přírodě dochází i k poměrně malým změnám, byla ve své době velmi pokroková. Pozorování takových změn pak bylo velmi potěšitelným potvrzením jeho intuice. Darwin pozoroval velmi podobné, nikoliv však stejné, druhy pěnkav na různých ostrovech Galapág a vypracoval teorii, že se vyvinuly ze společného předka. Nedávno několik vědců z Princetonu dokonce zjistilo, že průměrná velikost zobáku se u jednotlivých populací pěnkav změní v průběhu několika let. Již dříve bylo prokázáno, že poměr mezi počtem tmavě a počtem světle zbarvených jedinců se v populaci nočních motýlů mění spolu se změnami čistoty životního prostředí. Podobně také ptáci, které Evropští osadníci přivezli do Severní Ameriky, se rozlišili do několika rozdílných skupin. V posledních desetiletích bylo možné prokázat mikroevoluci i v molekulárním měřítku. Například některé viry, jako třeba ten, který způsobuje AIDS, dokáží změnit své obaly, aby tak byly schopny proniknout do lidského imunitního systému. Patogenní baktérie nás rovněž nepřestávají ohrožovat, neboť některé kmeny se staly odolnými proti antibiotikům. A mohli bychom uvést ještě mnoho dalších příkladů.

V tomto malém měřítku Darwinova teorie triumfovala a je asi stejně sporná, jako atletovo tvrzení, že dokáže přeskočit metr široký příkop. Nedůvěru však evoluční teorie stále budí s ohledem na makroevoluci - tedy pokud se týká velkých skoků. Darwinovi stoupenci tvrdí, že obrovské změny lze rozložit na více malých, uvěřitelných kroků, které se udály během dlouhého časového období. Přesvědčivé důkazy, které by tento názor podpořily, však dosud nejsou k dispozici. Nicméně, stejně jako v příběhu o sousedovi a mizejících kopcích, i zde je nesmírně obtížné rozhodnout, zda tyto těžko zachytitelné, neurčité postupné kroky mohly existovat ... zatím.

Díky moderní biochemii jsme nyní schopni nahlédnout i samotný základ života. Dokážeme zasvěceně posoudit, zda ony údajné malé kroky, které by byly nezbytné k uskutečnění velkých vývojových změn, vůbec mohou být dostatečně malé. V této knize se dozvíte, že rokle, které oddělují běžně známé formy života, mají svůj protějšek v roklích, které oddělují biologické systémy v mikroskopickém měřítku. Stejně jako v matematice existuje zlomkem vyjádřený vzorec, v němž se ustavičně opakuje stejné téma, i když dosazujete stále menší a menší čísla, tak se i u nejnepatrnějších forem života vyskytují takovéto nepřekročitelné propasti.