Včera Izaiáš 52, 12 Nevychádzajte však náhlivo… lebo Hospodin kráča pred vami, Boh Izraela uzatvára vaše rady. Bezpečie od včerajška. „Boh znovu vyhľadáva, čo sa pominulo.“ (Kazateľ 3, 15 SEVP) 

Falošná nádej. Veľmi často pri prihovore k mladým pripomínam, že je dôležité, aby svoj život odovzdali Bohu čo najskôr. Pretože čím budú starší, tým je pravdepodobnejšie, že budú mať aj viac peňazí a bude sa im potom oveľa tažšíe rozhodovalť pre Boha. Dôvodov, prečo rozhodnutíe neodkladať, je veľa, ale v súvislosti s Ježišovými slovamí uvádzam teraz práve tento. 

Už ste niekedy počuli o žraločom „toniku“? Nie je to sérum, ktoré by bolo prevenciou proti žraločím útokom, ani to nie je liek, ktorý sa dáva žralokom. Pôvodným významom je tonická (svalová) nehybnosť, ktorá je popisovaná ako „prirodzený stav ochrnutia, do ktorého sa zviera dostane...

Tuto knihu píšu pro lidi, kteří touží slyšet Boží hlas. Pro ty, kteří chtějí Boha znát tak dobře, že jeho život se stane jejich životem.Položím vám devět otázek. Zajímá mě, zda se v nich najdete:1. Prosili jste někdy Boha o něco, a on vám to nedal? 2. Modlili jste se někdy za jeho vedení, zejména v nějaké složité situaci, a nic jste neslyšeli? 3. Stalo se vám, že jste potřebovali slyšet Boží hlas a pak jste se snažili věřit, že jste ho slyšeli, ale nebyli jste si příliš jisti?

Hank, ako ho budeme volať, bol starý mrzút. Vela sa neusmieval, a keď už, len jeho úsmev mal často krutý podtón - spravidla sa smial na niečí účet. Mal nos na to aby v oceánoch štastia objavoval ostrovy zlých správ. On vždy videl iba mračno tam, kde iní už videli presvitat' slnko. 

Ak súhlasime s Rhondou Byrne, autorkou dobre predávanej knihy s názvom Tajomstvo, tak vieme, že "skratkou ku všetkému, čo vo svojom živote chceme, je byť a cítit' sa šťastne teraz". Podl'a tejto ženy to súvisí s niečim, čo nazýva zákon priťažlivosti, Kto rozmýšľa iba o tom, čo ho robi šťastným, tak ho bude priťahovať iba šťastie.

Před několika lety mi nahnalo strach setkání s maskovaným mužem, který třímal v ruce nůž. Přesto na něj vzpomínám s vděčností, protože to byl ortoped, kterému jsem zaplatil tisíce dolarů za to, aby vyřešil problémy, které jsem měl s levou nohou. Moje rekonvalescenční období strávené ve vodorovné poloze mi poskytlo příležitost přemýšlet o bolesti, pro niž se rozhodujeme dobrovolně, někdy k svému dobru, někdy ke své škodě

Když jsem byl v roce 1991 v Rusku, zúčastnil jsem se poprvé bohoslužby pravoslavné církve, jejímž záměrem je smyslově . vyjadřovat tajemství a majestátnost uctívání. Díky skrytým svícím zářila katedrála měkkým, tajuplným světlem, což působilo dojmem, jako kdyby zdi zdobené štukem světlo neodrážély, ale byly jeho zdrojem.

První biblickou stalí, kterou jsem se v dospělosti naučil zpaměti, byl Žalm 139. Tehdy jsem byl prvním rokem na semináři, byl jsem velmi mladý, čerstvě ženatý a dosud jsem neměl jasno v tom, kdo jsem a kam jdu. Nebyl jsem spokojený se svým dosavadním životem a pronásledoval mě jakýsi neurčitý pocit, že nejdu tou cestou, kterou bych měl jít. Na druhou stranu jsem neměl konkrétní představu, co by vlastně mělo být jinak. Často jsem na modlitbách prosil, aby mi Bůh ulehčil od tohoto břemene, úleva však nepřicházela. Nutno přiznat, že jsem neměl žádný konkrétní důvod ke stížnostem. Ale přestože jsem žil v relativní jistotě a bezpečí, připadal jsem si ztracený.

Doteraz sme sa venovali záležitostiam, ktoré bezprostredne predchádzajú kresťanskému životu. Od krátkej zmienky o našej potrebe Božej spásnej milosti sme prešli k Božiemu plánu, ktorý je v pozadí našej skúsenosti. Zamýšľali sme sa aj nad povolávaním Boha, prebúdzajúceho nás z driemot a ľahostajného postoja k hriechu, usvedčujúceho nás z hriešnosti pred Bohom a vedúceho nás do predsiene spásy.